Hudebníci z orchestru Johanna Strausse Andrého Rieu chtějí znovu zářit

Radostí se ve staletém Domě s věžičkami v Maastrichtu, kde žije André Rieu se svou ženou Marjorie, roztančil. „Jsem moc rád, že bude brzy vakcína, fantastické! Celý svět na to čeká. Znamená to, že se normální, úžasný život opět vrátí. Jakmile budu na řadě na očkování, budu připraven!“
Vakcína nabízí naději, že se koncerty příští rok budou smět konat. A že se André Rieu se svým orchestrem může vydat na putování po světě a „dělat lidem radost“.
„Je to těžká doba pro každého, včetně hudebníků a dalších umělců, kteří jsou už měsíce doma. Orchestr Johanna Strausse existuje už 32 let a nikdy jsme se neviděli déle než několik týdnů letních prázdnin.“ Rieu je „velmi vděčný“ za finanční podporu vlády, říká. „Jinak by se nám nepodařilo udržet naši společnost se 120 stálými zaměstnanci nad vodou.“
Světově proslulý houslista a dirigent orchestru strávil období korony bez koncertů studiem (houslí), vařením, pečením a sportem. A přemýšlením o nových představeních: „Už mám v hlavě program nových světových turné a nemůžu se dočkat, až se se svým orchestrem a sólisty vrátím na jeviště.“ Kromě vydání CD / DVD Holly Joliday přijde na Vánoce také s něčím novým. Co to bude, to ještě nechce říci. „Brzy to oznámíme.”

 

                                                                                                                                  (Zdroj Internet)

Černá díra. Ponurost. Bezesné noci. Hudebníci z orchestru Johanna Strausse, stejně jako jejich šéf André Rieu, se ocitli kvůli koronové pandemii na emocionální horské dráze. Ale nebyli nečinní. A těšte se na první koncert po krizi: „To bude výbuch radosti.“

 

Jméno: Donij van Doorn          

                                                                                                             (Zdroj:www.andrerieu.com)

Bydliště: Nieuwegein

Věk: 35

U orchestru Johann Strauss od roku 2014

Role v orchestru: sólozpěv (soprán)

Zpočátku se jí mít volno celkem líbilo. Spoustu času trávila se svým přítelem Fabianem Eglim, který je také hudebník a kterého obvykle nevidí příliš často, protože jsou oba po velkou část roku na turné. Trochu to vypadalo jako dovolená: posezení ve dvou na zahradě u sklenky vína. A plat se díky vládě i nadále vyplácel. Ale nálada se brzy změnila, říká Donij van Doorn. Začalo jí být úzko a v noci ležela v posteli v obavách. „Pocházím z Twente, jsem od přírody střízlivá. A také pozitivní. Ale i přesto jsem znejistěla a začala jsem se bát. Přemýšlela jsem, jak se přes toto těžké období dostat. A jestli ještě v budoucnu nějaký orchestr vůbec bude,” říká sopranistka.

Mezitím se ji do hlavy trochu vrátil mír. „Pierre (syn Andrého Rieu) v jednom rozhovoru řekl, že budeme zachráněni, pokud budou v příštím roce koncerty na Vrijthofu. Bude jich dvacet místo dvanácti. S příchodem vakcíny vypadá budoucnost mnohem příznivěji. Toho se držím. Myslím si, že se to spraví.“

V uplynulých měsících nezahálela. Každý den hodiny nacvičuje a opět chodí na hodiny zpěvu: „Chci ze zabarvení svého hlasu vytěžit maximum a až budeme zase moci hrát, chci být ještě lepší než dřív.“ Často také navštěvovala fyzioterapeuta a tělocvičnu. „Minulý rok jsem hrála příliš dlouho s pochroumanými zády. Na jevišti jsem často musela snášet bolest. Toto pochroumání nyní skoro zmizelo. V tom smyslu přišla koronová krize vhod.“

Minikoncerty

Během lockdown na jaře uspořádala se svým přítelem mini koncerty pro různáh pečovatelská střediska. „Byla to velmi pěkná zkušenost. Byli jsme na třiceti různých místech. Někdy jsme tam stáli a hráli tři hodiny. Venku, dokonce i v dešti, pro lidi, kteří byli nuceni sedět uvnitř a nesměli přijímat návštěvy ani z rodiny ani z přátel. Měli jsme mnoho skvělých reakcí. Opravdu velmi obohacující práce.“

Rodinná návštěva

Byl také čas navštívit její rodinu v Achterhoeku a společně s partnerem uspořádat divadelní představení: Dáma a tulák. „Mohli jsme ho hrát asi osmkrát, pro malé publikum. Repertoár? Velmi různorodý, od Franka Sinatry, muzikálových písní až po těžkou operu. A se skeči. Doufáme, že to budeme moci dělat častěji. “ Největším přáním je však co nejdřív opět vystoupit se „svojí rodinou“. „Emoce, které cítíte, když se všemi hrajete před tak velkým a veselým publikem, nelze popsat.“

***

Jméno: Tanja Derwahl

                                                                                                           (Zdroj:www.andrerieu.com)

Bydliště: Maastricht

Věk: 48

U orchestru Johann Strauss od roku 1997

Role v orchestru: čelistka

Na jet lag si nikdy nezvykne, říká Tanja Derwahl. Takže vlastně, na chvilku byla docela ráda, že nemusí s orchestrem Andrého Rieu cestovat. Normálně je Tanja, narozená v Eupenu (B), s orchestrem pryč nejméně půl roku. „Sto koncertů za rok není výjimka a to nemluvíme ani o zkouškách a všech dnech cestování.“ Vzpomíná si na rok 2016, kdy za tři měsíce urazili 93 000 kilometrů. Přes Jižní Ameriku a Austrálii. „Vlastně ne normální. Ale bezvadné. Všichni jsme jedna velká rodina, „na cestách“ si užijeme mnoho zábavy. To vyžaduje dobrou kondici. Na té všichni velmi tvrdě pracujeme. A na Andrého docela žárlím. Pokud takhle mohu stárnout, s radostí! “

Zkouškový týden

Ale teď je tedy kvůli koronové pandemii od začátku roku doma. A na to si musela zvyknout, přiznává. „Mohla jsem se zhroutit, ten okamžik nebyl daleko. Ale říkala jsem si: nesmím být nevrlá, naštvaná a smutná. To nemůžu udělat své rodině. Ale moc mi chybí všichni lidé v orchestru. “

V hale jejího domu v Maastrichtu je cedule s nápisem: „Kvůli viru byl rok 2020 přesunut do roku 2021.“ A tak to původně vypadalo, říká. Ztracený rok.

Nyní už o tom uvažuje jinak. Je tu mnoho šťastných okamžiků: „Můj syn má nyní první zkouškový týden na střední škole a tak jsem ráda, že tu pro něj mohu být . A také jsem teď byla doma na jeho narozeniny. Velmi speciální...”

Agenda

Ale říká, že to bylo hodně těžké. Tento týden měli vystupovat v Lisabonu. To nechce slyšet. „Vymazala jsem všechna data z mého deníku, z toho jsem měla jen špatnou náladu.” A od té chvíle mi to jde mnohem lépe. “ Se svými kolegy má kontakt přes WhatsApp. A svého šéfa Andrého, který bydlí jen několik set metrů v maastrichtské čtvrti Sint Pieter, každou chvíli potká v supermarketu nebo na ulici, když je na procházce se psem. Mají vřelý vztah, říká. „A je to nejlepší šéf, jakého si dokážeš představit. Během lockdown jsme od něj všichni dostali hrnek s nápisem: Cheer Up. (Hlavu vzhůru) Nedávno někdo najednou zazvonil s fialkami*. Také od něj. Samozřejmě to nemusí dělat, ale tato gesta jsou moc důležitá pro pouto mezi námi všemi. Také stále dostáváme plat díky vládní podpoře. Pokud se bude v budoucnu muset šetřit, prodá André s větší pravděpodobností své exkluzivní a drahé housle Stradivarius než aby propustil lidi. O tom jsem přesvědčena. “

Těší se na první koncert, až bude zase možný a povolený. „To bude výbuch radosti. To budeme zářit. “

***

Jméno: Manoe Konings

                                                                                                             (Zdroj:www.andrerieu.com)

Bydliště: Maastricht

Věk:59

U orchestru Johann Strauss od roku 1989

Role v orchestru: klarinetistka, (kontrabas), saxofon, dudy, kytara (a komik)

Neustále vtipkuje, také při rozhovoru. Taková už jsem, říká. „Moje maminka vyprávěla, že když mi byly čtyři roky, že jsem bavila všechny zákazníky v rodinném kadeřnictví. A už tehdy jsem říkala: „Později se stanu muzikantkou a to světoznámou!“

A tak se také stalo. Manoe Konings byla Andrém Rieu začleněna již během studií na konzervatoři v Maastrichtu. A v jeho orchestru hraje vedle hudby také hlavní roli jako komik. Má dokonce fanklub na Facebooku, i když to nechce podrobněji rozebírat. „Jsem normálně Manoe a stejně jako všichni moji skvělí kolegové jsem součástí orchestru Andrého, který je nejlepší šéf, jakého si dokážete představit. “ Když ji požádá, aby se postavila na hlavu, prostě to udělá. Nikdy, tedy téměř nikdy, neřekne ne, když přijde André Rieu s něčím novým. „Ano, jednou jedinkrát. Tehdy si vymyslel, abych hrála na basklarinet. Bylo to nemožné, skoro jsem se do toho nástroje vešla. A po jednom fouknutí jsem byla bez vzduchu. Tak jsem řekla: Nebudu! “

Spanělština

Během této donucené koncertní přestávky se nenudí, říká. Hodně luští, začala chodit na hodiny zpěvu a kytary a studuje španělštinu. Znovu se také přihlásila jako členka Harmonie Heer Vooruit, kde kdysi zahájila svou kariéru jako hudebnice. Kromě toho nyní vystupuje s Ansámblem The Strings ze Steina. Brzy se záznamem vánočního koncertu pro místní vysílání.

Skutečnou touhou je však turné s „Andrém a naším orchestrem,“ říká. „Jsme semknutá rodina. Pocit, když stojíte na jevišti, před vámi tisíce lidí a energie, která se tím uvolní, je nepopsatelný! “ U stolu v jejím domě v maastrichtské čtvrti De Heeg to vypadá, jako by měla s tímto podivným rokem, pandemií a všemi omezujícími pravidly malé potíže. „Času mám nedostatek,” říká několikrát.

Emoce

Ale jak konverzace postupuje, objevují se emoce. Vypráví o televizním vysílání z loňských koncertů Vrijthof. „Vypnula jsem to po několika minutách. Slzy! Měla jsem vedle sebe na sedačce krabičku s papírovými kapesníčky a ta byla hned prázdná ... “ V červenci přišla další krize, říká. „Když jsme měli koncertovat na Vrijthofu. To bylo hrozné období. “ Ale chápe všechno, pravidla, která je třeba dodržovat kvůli Covidu-19. „V létě jsme se jako celý orchestr rozhodli Andrého povzbudit.” Nic o tom nevěděl. To jsme mu uspořádali koncert v jeho zámecké zahradě. Ale bylo těžké udržovat odstup a neobjímat se. Nemůžu se dočkat, až to bude zase možné. “

***

(Limburger, 27-11-2020, Rob Cobben, překlad EWI)

 * Fialka se řekne holandsky viooltje, což je zároveň i význam pro housličky. Dárek má tedy také symbolický náboj.